V dobách, kdy byl k nám do Evropy poprvé dovezen tabák, se žilo v přesvědčení, že je to prospěšná záležitost. A tak se kouřilo a nikdo se nad tím nepozastavoval. A tak se tento zlozvyk dostal mezi lidi a rozšířil se. Měli jsme tu dýmky, doutníky, a nakonec třeba i cigarety coby levné náhražky doutníků pro chudší společenské vrstvy. Kouřilo se a kouřilo.
Pak se začalo dospívat k poznání, že kouření vlastně není žádné terno. Že není pro nás lidi přínosné, ale škodlivé. A byť jsou tabákové lobby dlouhodobě docela dost vlivné, přece jenom musely nakonec uznat škodlivost svých výrobků a přiznat, že jsou spoluzodpovědné za škody, které na svém zdraví kouřící lidé napáchali a nadále páchají.
Jenže to, co se rozjelo, se už jen tak lehce nezastaví. A tak je těžko představitelné, že by se dokázal svět tohoto zlozvyku zbavit. Kuřáci to dobrovolně neakceptují, a kdyby se kouření jednorázově a plošně zakázalo, byla by z toho možná i globální revoluce, po níž by padla nejedna vláda, jež by na podobný krok přistoupila.
A tak se dnes proti kouření bojuje. Ale postupuje se tu pozvolna. Třeba i tak, že se přechází postupně od toho nejvíce škodícího ke zdravějším alternativám.
A tak je tabák spalovaný v cigaretách, doutnících, dýmkách a podobném kuřivu postupně vytlačován elektronickými cigaretami, které představují přece jenom zdravější způsob kouření. I u nich jsou sice jistá rizika, to si musíme přiznat, ale přece jenom jsou elektronické cigarety zdravější, akceptovanější a tedy přínosné. Ti, kdo je kouří, nepáchnou, člověk si elektronickými cigaretami nezadehtuje plíce, a když se podíváme, jaká je u sortimentu jako elektronická cigareta cena E-cigo, ani to nebrání tomu, abychom postupně přešli na tato zdravější řešení. A jednoho dne možná s kouřením dočista skoncovali. Což je sice ještě hodně daleko, ale každý krůček k takovému ideálu je dobrý.