O tom, že zdravotnictví u nás je poněkud v úpadku, se mluví již řadu let. A v poslední době to vidíme stále více. Stačí se jen podívat, jak je například těžké sehnat zubaře, nebo jak dlouho čekáme na nějaký nezbytný lékařský zákrok. A je jasné, že, pokud se něco nezmění, bude se situace i nadále zhoršovat. Faktem však je, že tento problém nemá snadné řešení. Nejprve je tedy vhodné podívat se, čím je to způsobeno.
Tím hlavním důvodem je nedostatek nejen lékařů, ale zdravotního personálu obecně. Faktem je, že to není proto, že by nebylo dost absolventů lékařských škol. Tak tomu není, těch je stále poměrně dost. Valná většina z nich, ať už se jedná o lékaře či sestry, však po vystudování zamíří za prací do zahraničí, nejčastěji do sousedního Německa, především proto, že jim tam nabídnou lepší profesní i platové podmínky.
Je však faktem, že to není jen problém v naší zemi. Například k nám přichází z naprosto stejného důvodu slovenští či ukrajinští lékaři, pro které jsou naopak podmínky, které nabízíme my, mnohem zajímavější, než co mají doma. Potíž však je, že tento přírůstek nestačí ani zdaleka vyrovnat úbytek, se kterým pracujeme.
Je jasné, že řešením by bylo plošné zvednutí platů, zejména ve státních nemocnicích. To by motivovalo více lidí zůstat, což by znamenalo více zdravotního personálu k dispozici, což by zase znamenalo lepší podmínky, kdy by například lékaři nemuseli běžně sloužit třeba i několik dvanáctihodinových směn za sebou, nebo jen s krátkou přestávkou.
Bohužel, na něco takového nejsou peníze, alespoň ne ve státním sektoru. Je potřeba toho financovat hodně, a v současnosti zkrátka nemá zdravotnictví takovou prioritu, jakou by si zasloužilo. Je však férové dodat, že v tom není samo – prakticky v té samé situaci se nachází například školství. Zdá se tedy, že pokud se něco nezmění, budeme jezdit za zdravotní péči do ciziny.